Hereford

Plemeno Hereford je v rámci celosvětové populace masných plemen jedno z nejrozšířenějších plemen. Plemeno bylo vyšlechtěno ve střední Anglii a již v roce 1864 byly založena plemenná kniha. Souběžně s tím byla intenzivně vyvážena zvířata do zámoří (v letech 1880 ? 1889 celkem cca 3.500 ks zvířat). Je třeba vidět, že plemeno zaznamenalo masového rozšíření zejména mimo Evropu tj. na severoamerickém kontinentu a v Austrálii.
Hereford je představitelem typického plemena pro extenzivní výrobní oblasti, kde vyniká jeho vysoká chodivost, tolerance vůči přírodním podmínkám, ale i schopnost bezproblémově se vyrovnat nižší úrovni managementu stáda. Rozšíření je rovněž vázáno na odbyt herefordského masa, pro které je typické protučnění jatečného trupu a také vnitrosvalové mramorování. Tento typ masa je v oblastech masivního rozšíření tohoto plemene požadován a je součástí národních kuchyní. Popud zaznamenalo plemeno většího rozšíření v Evropě (např. Anglie, Dánsko apod.) tak většinou jako mateřské plemeno v hybridních populacích.

V České republice je v současné době chováno celkem 2.585 čistokrevných krav a jedná se o nejpočetnější čistokrevnou populaci. Důvodem je zřejmě to, že zatímco jiná masná plemena píší svoji historii teprve posledních cca 10 let, byl první import plemene hereford do ČR uskutečněn již v roce 1975 a po dobu více než 15 let (prakticky do roku 1992) to bylo jediné chované masné plemeno.

Plemeno jednoznačně ve svém vývoji u nás doplatilo na dvě skutečnosti. Prvním momentem byl dovoz zvířat bez jakýchkoliv informací o systému chovu. Druhou skutečností byl nedostatek kvalitní genetiky právě z Kanady a USA, který by výrazněji posunoval plemeno dopředu. Je třeba si uvědomit skutečnost, že jen pro příklad se americká populace (průměr všech zvířat) posunula v roční hmotnosti v plemenné hodnotě od roku 1976 do roku 2000 o více než 60 liber!

Plemeno hereford je harmonické stavby těla, středního rámce a typického červeno-bílého zbarvení. Je chováno jak v rohaté tak bezrohé formě. Bezrohá forma je v našich podmínkách preferována. Plemenní býci dosahují v 210 dnech hmotnosti kolem 280 kg (populace kolem 220 kg) a v roce cca 470 kg (populace do 400 kg), při kohoutkové výšce 129 cm. Horší je situace u jalovic, kde populace dosahuje hmotnosti pouze 296 kg v roce. Problematický je odbyt odstavených zvířat, protože při intenzivním výkrmu rychle tuční a je možno vykrmovat býky do cca maximálně 550 kg. Prodej zástavových zvířat na vývoz je nerealizovatelný.

Z pohledu moderního chovu mastných plemen je třeba vidět nesporně kladné vlastnosti tohoto plemene (mateřské vlastnosti a odolnost) a využít je zejména tak jak je to v Evropě běžné tj. v hybridních populacích v těch nejvíce extenzivních podmínkách naší republiky. Plemeno hereford se pak nabízí do mateřských pozic v kombinaci s plemeny belgické modré, piemontese, limousin a okrajově i charolais (pozor na průběh telení). Základní podmínkou pak ale je intenzivní plemenářská práce směřující zejména na oblast růstových schopností zvířat a na rámec zvířat. Pokud se podaří chovatelům dostat na stejnou kvalitu, která je pro toto plemeno charakteristická v Kanadě nebo USA, je reálné udržet i přes silnou konkurenci jiných plemen (zejména masný simentál) stávající stav zvířat. Že by se stav zvířat zvyšoval není pravděpodobně příliš reálné.